Koronavirus a plnění smluvních povinností

Lze předpokládat, že pandemie COVID-19 bude mít dopad i do neschopnosti plnit závazky z uzavřených smluv. Dodavatelé budou dodávat zboží a služby pozdě nebo vůbec. Odběratelé budou na druhé straně objednávky rušit či za ně nebudou schopni platit domluvenou cenu.

Obecně je následkem neplnění ze smluv náhrada tímto vzniklé škody. V současné situaci je však nezbytné se na danou problematiku podívat jinou optikou. Níže uvedené je však obecným praktickým náhledem na vzniklou netradiční situaci. Vždy je nezbytné se na danou problematiku dívat s přihlédnutím k reáliím daného závazku a s posouzením všech okolních aspektů.

Pandemie jako vyšší moc

Podle platného práva se povinnosti náhrady škody může zprostit ten, kdo prokáže, že za nedodržení smluvní povinnosti může mimořádně nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Touto překážkou za určitých okolností může být i právě probíhající pandemie COVID-19 a opatření, která byla v souvislosti s ní přijata. Vždy je však nutné mít na paměti následující základní pravidla.

• Každý případ je nutno posuzovat subjektivně.
• K prodlení nebo nemožnosti plnění muselo dojít v přímé souvislosti s pandemií COVID-19, tedy nikoli na základě jiných skutečností nebo již před jejím vypuknutím.
• Vyšší moc se neuplatní na závazky a smluvní vztahy, které vznikly již za pandemie, kde již šlo tento dopad předpokládat. Základním kritériem je tak nepředvídatelnost.

Odvolání se na vyšší moc má však i sociálně-ekonomický dopad. Vždy je minimálně na jedné straně značný dopad v podobě neplnění nebo možnosti neplnění, který je obvykle spojený se značnou finanční zátěží. Odvolání se na vyšší moc by tak mělo být užíváno pouze v nejzávažnějších a nejnepředvídatelnějších případech.

Pandemie jako změna okolností

V případě, kdy se nelze opřít o vyšší moc, tedy o mimořádnou nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku, lze zvážit, jestli nedošlo ke změně okolností oproti tomu, kdy byla smlouva uzavírána. Tato změna však musí být podstatná. Jako typický příklad si pod tímto můžeme představit situaci, kdy jsem sice schopen závazek splnit, ale jeho plnění je pro mne krajně nevýhodné. Změna okolností však nezpůsobí zánik závazku, ale možnost otevřít jednání a jeho parametry znovu vyjednat, například odložením dodávky bez penalizace nebo upravením ceny. Teprve v případě, kdy se strany na změně nedohodnou, může smlouvu zrušit na žádost jedné strany soud. I změna okolností má svá základní pravidla.

• Změna musí být podstatná.
• Je zde hrubý nepoměr v právech a povinnostech mezi stranami, např. v podobě znevýhodněním jedné strany, neúměrným navýšením nákladů nebo neúměrným snížením hodnoty jedné ze stran.
• Změnu okolností nešlo předvídat.
• Změna okolností je poměrně často vyloučena smlouvou samou.

Pandemie jako nemožnost plnění

Dalším v řadě institutů pro zmenšení odpovědnosti je nemožnost plnění. Nemožnost plnění však musí být trvalého charakteru, tedy nikoli dočasná. Bude se tak fakticky jednat jen o závazky, které měly nebo musely být realizovány v době pandemie. Typickým příkladě jsou například koncerty.

V případě, kdy se bude jednat o situaci, kdy je plnění závazků jen obtížnější nebo nemožné jen po krátkou dobu, tak se zákonná nemožnost plnění na dané závazky neuplatní.

Autor a zdroj

Asociace RF, Pavelka partners