Koronavirus a nárok na náhradu škody

Dne 12. března 2020 byl vládou České republiky v souvislosti s bojem s koronavirem vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav. V rámci tohoto kroku byla přijata celá řada opatření, která ve větší či menší míře omezují práva a svobody obyvatel České republiky např. omezením volného pohybu osob (karanténa), zákazem konání kulturních a sportovních akcí, omezeníni v oblasti maloobchodu, turistického ruchu a dalších. Vzhledem k rozsahu těchto opatření se podnikatelská činnost mnoha živnostníků i firem v podstatě ze dne na den zastavila, což pro tyto podnikatele znamená značné obtíže.

Otázku odpovědnosti státu za škody vzniklé v souvislosti s výše uvedenými opatřeními řeší v Česku zákon č. 240/2000 Sb., Zákon o krizovém řízení (dále jen „Krizový zákon“), jehož § 36 stanoví, že: „Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními…. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.“

Z citovaného ustanovení vyplývá, že povinnost státu nahradit škodu je stanovena velice široce, neboť má být hrazena veškerá škoda všem fyzickým a právnickým osobám vzniklá v souvislosti s krizovými opatřeními, a to s výjimkou případů, kdy stát prokáže, že si poškozený způsobil škodu sám.

Krizový zákon dále upravuje způsob uplatnění nároku na náhradu škodu a příslušné lhůty. Poškozený musí svůj nárok uplatnit nejpozději do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděl, nejpozději však do 5 let od vzniku škody. Nárok je v těchto lhůtách nutno uplatnit u orgánu krizového řízení, který o nároku rozhodne. Příslušný krizový orgán není zákonem pro současnou situaci zcela jasně určen, dle převažujícího výkladu by jím mělo být ministerstvo vnitra, nicméně situaci budeme nadále sledovat. V případě zamítnutí nároku je následně možné domáhat se náhrady škody u soudu již v obecných promlčecích lhůtách.

Krizový zákon samotnou nárokovatelnou škodu nijak neomezuje, lze tak dle obecné úpravy nárokovat jak skutečnou škodu, tak ušlý zisk. Konkrétní nároky si lze představit velice široce a budou se lišit dle odvětví. U skutečné škody se může jednat např. o náklady na uskladnění či likvidaci zboží podléhajícímu zkáze či náklady odstupného zaměstnanců propuštěných v souvislosti s přijatými opatřeními. Ušlý zisk se bude vyčíslovat z nerealizovaných či předčasně ukončených zakázek, běžného obratu neuskutečněného v důsledku přijatých opatření a podobně.

K výše uvedenému je nutno dodat, že doposud byl nouzový stav v České republice využíván pouze v situacích podstatně menšího rozsahu, byť závažných, jako jsou záplavy a povodně. V rozhodovací praxi soudů byly řešeny především případy, kdy došlo k přímému zásahu do majetku poškozených jako např. odstranění budovy poškozené povodní či znehodnocení pozemku v rámci protipovodňových opatření.

V minulosti tedy nedocházelo tedy k dlouhodobému a plošnému omezení celých odvětví. Dá se očekávat, že stát bude k náhradě škody přistupovat s velkou opatrností a v tvořící se rozhodovací praxi bude vyžadováno pečlivé odůvodnění výše nárokované škody či ušlého zisku. V tomto ohledu je nutno upozornit i na prevenční povinnost, v Krizovém zákoně zakotvenou slovy „stát [se může] zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám“, v rámci které budou jistě posuzovány i otázky jako:“Mohl poškozený uskutečňovat svoji činnost alternativně (dovážky, internetový prodej apod)?“ nebo „Mohl poškozený přijmout opatření, která by mu umožnila pokračovat v poskytování služeb, byť v omezeném rozsahu (např. home office)?“

V této chvíli lze pro budoucí nárokování náhrady škody dělat především následující:

1. od počátku přijetí krizových opatření pečlivě připravovat a shromažďovat podklady ke vznikající škodě (faktury, účtenky, smluvní dokumentaci, komunikaci s obchodními partnery, kalkulace ušlých tržeb a zrušených zakázek a další podklady související s ušlým ziskem, vznikající škodou či jejím odvracením);
2. u každé dílčí škody evidovat rovněž příslušné krizové opatření, na základě kterého škoda vznikla (např. zákaz maloobchodního prodeje, zákaz provozu ubytovacích zařízení, apod.);
3. dodržet 6 měsíční lhůtu k uplatnění návrhu na náhradu škody příslušnému krizovému orgánu.

Vzhledem k velkému předpokládánému objemu žádostí o náhradu škody se dá očekávat, že výše uvedené závěry se budou dále zpřesňovat, ať již stanovisky dotčených orgánů či dále vývojem rozhodovací praxe. V tomto ohledu budeme situaci nadále monitorovat.

Rádi s Vámi budeme na řešení této nepříjemné situace spolupracovat a poskytneme naši odbornou pomoc, ať již formou konzultace či přímo pomoci s přípravou podkladů a samotné žádosti o náhradu škody.